Blanky stránky

- výtvarné a tvořivé kurzy Příbram -

- akreditované kurzy u MŠMT pro DVPP -

Arteterapie

Arteterapeutické techniky - proč a jak

Zajímavosti, které jsem našla na netu.

Arteterapeutické techniky

Při arteterapeutických činnostech pracujeme buď v ploše (malování, grafiky, koláře, práce s papírem, kreslení…) nebo v prostoru (modelování, keramika, práce se dřevem…).

. volné čmárání tužkou
. volná kresba prsty namočenými v barvě
. volná kresba jednou barvou na papír namočený ve vodě
. koláž z výstřižků
. sestavování objektů z přírodních materiálů
. tematická kresba (vlastní portrét, malování vlastní rodiny začarované do zvířat, malba snů, fantazií, přání, vzpomínek …)
. tematické modelování (pohádkové zvíře, do kterého bych se chtěl převtělit apod.)
. interakční kresba ve dvojici (komunikuje se v ní pouze pastelkou na společném papíře)
. malování společného domu v malé skupině klientů
. modelování společného města ve větší skupině klientů

 

Arteterapeutické sezení

obvykle trvá 90 min. a rozděluje se na část kresebnou a diskusní:

Část kresebná - trvá zpravidla 15-30 min. Členové skupiny malují samostatně, snaží se kresebně vyjádřit zadané téma. Zdůrazňuje se, že nezáleží na tom, zda někdo "dovede" či "nedovede" malovat. Témata jsou nejrůznější (vlastní minulost a přítomnost, budoucnost, cíle a abstraktní pojmy, vztahy ve skupině apod.)Používáme různé techniky (volná kresba - každý kreslí co chce, konverzační kresba - dvojice komunikuje jen pomocí tužky, doplňková kresba - posílá se po kruhu, jeden začne a další dotváří, společná kresba - více osob kreslí společně např. dům nebo společnou náladu)

Část diskusní - po ukončení malování se skupina posadí do kruhu a:

a) kresby se vystaví najednou, terapeut mlčí a členové srovnávají podobnosti a rozdíly v kresbách.

b) kresby jsou probírány jednotlivě po sobě, o jednom výtvoru diskutují napřed ostatní a až nakonec autor. Návrhy interpretace může připojovat i terapeut.

1) diskuse o tom, co pacient vyjádřit chtěl
2) diskuse o tom, co v kresbě vidí ostatní (bez ohledu na úmysl autora):
. představy ostatních o autorovi, říci nepřímo, co si o něm myslí
. každý může do diskutované kresby promítat své problémy bez ohledu na problémy autora kresby

 

Postup při tematicky zaměřené tvorbě

1. zahájení a "rozehřívací cvičení": přivítání, představení, seznámení s prací, diskuse, meditace, vizualizace, protahování těla…
2. hlavní činnost: práce na dané téma nebo vlastní téma, vedení k osobitosti.
3. diskuse a zpětná vazba: je důležitou součástí skupiny, ale nesmíme nikoho nutit hovořit o práci, pokud sám nechce.
4. zakončení a závěr: je stejně důležité jako zahájení, na konci často přichází pocit nějaké ztráty a součástí závěrečné fáze je i uvědomění si této ztráty.

Arteterapie se dělí na dvě oblasti:

1. Aktivní terapie - pracovní, divadelní, pohybová činnost. Zvláštním druhem je muzikoterapie. Aktivní formy terapie můžeme dělit dále na:
happeningy = organizované umělecké zážitky a to:
. výtvarný happening - haptický (dotekový), plastický, malířský, kreslířský. Happeningové akce v terénu, v přírodě, ve městě (architektura, dlažba aj.)
. hudební happening - spojení muziky s malbou, kdy lze vyjádřit rytmus malby apod.
. divadelní happening - např. divadelní projekce dada-hry, nonverbální divadlo, pantomima, loutkové kreace.
. prožitkové happeningy - na pomezí uměleckých disciplín, např. body art, performance, výrazový tanec.
· muzikomalba = ovlivňuje odreagování afektů, umožňuje katarzi (očistu) a vytváří vhodné podmínky pro usměrnění pudů. Podle hudby kreslíme rytmus v podobě čar, kruhů, trojúhelníků, úhlů a klubíček. Důraz je kladen na spontánnost. Použít můžeme i prstomalbu. Dynamické skladby s rychlým tempem slouží k odreagovávání od vnitřních konfliktů a problémů. Hudba by měla mít uvolňující a harmonizující charakter, mělo by dojít k uvolnění jak psychickému, tak i k somatickému.

2. Pasivní terapie - v sobě zahrnuje zájem klientů o dějiny umění, besedy o umění,návštěvy filmů, výstav, sběratelství drobné grafiky (např. novoročenky apod.)

Co u kresby hodnotíme a analyzujeme
1. Přiměřenost věku
2. Diagnózu onemocnění
3. Stav citové a rozumové výchovy před terapií, její průběh
4. Volbu tématu kresby
5. lineární zpracování (sotva viditelné/protlačené linie)
6. Momenty, které signalizují strach (gumování aj.)
7. Kompozice daného tématu na formátu, jeho využití nebo obava z velkého formátu, což signalizuje depresi
8. Statičnost nebo dynamičnost figurální kompozice
9. Převládající barevnost (kolorit), u neurotiků převládá tmavá barevnost, studené barvy nebo černá. Anxiózní jedinci zcela vylučují barvu nebo jen ojediněle ji používají.
10. Časový interval, který jedinci potřebují k dokončení kresby
11. Expresívnost, tj. výrazovost jedince, osobitost
12. Kvalitu a dokončenost výtvarného ztvárnění
13. Interpretaci kresby, nejen tedy CO ale také PROČ
14. Možné i literární vyjádření kresby, nejde-li verbální komunikace
15. Stupeň zralosti kresebného projevu, ale to až v průběhu výtvarné terapie

Prostorová symbolika

Horní část výkresu: superego, vědomí, svědomí, duchovno
Dolní část výkresu: it, pudy, instinkty,
Střední část výkresu: ego, já, problém, aktuální prožívání
Pravá část výkresu: otec, budoucnost, kam směřují, extroverze
Levá část výkresu: matka, minulost, introverze

Skrytá tajemství školních výkresů:

Hlavně v mladším školním věku, kdy je kresba naprosto spontánní, můžeme při pozorném posuzování výtvarných prací zjistit o dětech mnoho zajímavého. Pro adekvátní zhodnocení dětského výtvarného projevu je třeba si všímat následujících oblastí:
1. Chování žáka při výtvarné činnosti. Všímáme si přístupu k úkolu, jakým způsobem přijímá náš pokyn, rozhodování, přípravy. Dále sledujeme počátek tvorby (kdy, kde, jak), postup, důslednost, pečlivost, emocionalitu, pracovní a společenské návyky.
2. Přiměřenosti výtvarného projevu vývojovým obdobím vlastní práce.
3. Formálních kriterií. I drobné detaily mohou mít symbolický význam.
4. Obsahových kriterií, tj. oblíbenosti a preference tématu a kompozice.
5. Plochy, formátu, prostoru a jejich využití (strach z plochy, apod.)
6. Barev, jejich přiměřenosti a adekvátnosti, tvůrčí odvahy, preference barev.
7. Konfliktových momentů v procesu tvorby (gumování, zesílení či zeslabení linií, vynechávání části apod.).
8. Kvality výtvarného projevu. Tu hodnotíme podle klasické didaktické stupnice.
9. Interpretace vlastního produktu.

Sociálního zařazení dětí ( vztahy v rodině či v třídním kolektivu), mezi neznámější projektivní kresebné testy týkající se tématiky rodiny patří:
- Moje rodina, já a můj dům
- Začarovaná rodina
- Namaluj, jak to vypadá u vás doma v neděli, když jste všichni pohromadě.

Každý z těchto testů můžeme jako námět zařadit do běžných hodin výtvarné výchovy. První test vypovídá hlavně o vzájemných vztazích v rodině. Všímáme si vzájemného kontaktu osob, velikostního poměru (osoba dominantní je zpravidla největší, což nemusí odpovídat realitě), rozmístění osob, zda počet osob nakreslených odpovídá skutečnému počtu (dítě někdy záměrně vynechá osobu, s níž je v konfliktu nebo i samo sebe, cítí-li se v rodině nejistě).
Začarovaná rodina je test, kdy dítě má členy rodiny zakreslit ve zvířecí podobě. Povahové vlastnosti jednotlivých členů se zde na základě volných asociací promítají do všeobecných charakterů přisuzovaných jednotlivým zvířatům (např. šelmy - dominance až agrese, ptáci - touha po volnosti, ryby - mlčenlivý souhlas, domácí mazlíčci - nekonfliktní, touha po rodinném zázemí atd.).
Poslední test věrně odkrývá role jednotlivých členů rodiny. Děti v něm znázorňují osoby v jejich nejčastějších, typických činnostech (matka většinou v kuchyni při domácích pracích, otec něco kutí, sleduje televizi, čte noviny, děti si hrají nebo se učí).

 

Vztahy v kolektivu třídy:

nejjednodušší je využití skupinového kreslení a malování, kdy dva nebo více žáků společně pracují na větším formátu. V průběhu práce sledujeme chování žáků, jejich vzájemnou kooperaci, kdo začíná kreslit jako první, kdo zůstává stranou, co kdo tvořil. Dále si všímáme barev: oproštění se od tradice, kolik je které barvy, která převládá a jak je výrazná. Sledujeme, kdo s kým spolupracoval, a to spontánně nebo vynuceně, kdo koho opravoval a kdo práci řídil. Složení skupin může být předem určeno (např. konfliktní dvojice), nebo ponecháno na spontánní volbě žáků.

Mezi další sociometrické metody lze zařadit "štafetové" kreslení, které je nejvhodnější pro menší skupiny. Všichni si sesednou do kruhu. Každý žák buď kreslí, co chce, nebo je výchozí téma zadáno. Po určitém čase se kresby posunou k sousedovi v určitém směru. Členové skupiny postupně jednotlivé započaté obrázky dokreslují a vylepšují. Cyklus je uzavřen, když kresby dojdou zpět k původním iniciátorům. V následující skupinové diskusi se jedinci vyjadřují jak k původním záměrům, tak k výsledkům skupinových kreseb, k pocitům, s jakými přijímali "vkreslování" do svých výtvorů.

Mezi klasické metody patří i skupinová kresba domu: Všichni členové mají za úkol vytvořit společně dům, ve kterém by chtěli bydlet, a následně se do kresby umístit tam, kam si myslí, že v kolektivu patří. V závěrečné fázi skupinu požádáme, aby si zvolila svého mluvčího, který po sjednocení názorů celé skupiny vkreslí černou barvou do obrazu každého člena. I tato metoda se dá využít při menším počtu žáků (optimální počet je 5 až 7).


Nejčastější výtvarná témata a jejich využití:

- Ledová královna kde královna symbolizuje negativní emoční rovinu matky (studenost, mrazivost), ukazuje jak špatná je "špatná" matka, ukazuje na stupeň klientovy integrace tohoto pólu ve své osobnosti, to symbolizuje barevné pojetí tohoto chladného námětu.

- Červená Karkulka a Šípková Růženka se týkají určitých fází ontogenetického vývoje osobnosti a jejího pohlavního dozrávání. U Červené Karkuly se jedná o probuzení plodivé schopnosti ženy na sklonku puberty (symbolika červené barvy krev, menses) a vlk (symbol muže) znázorňující rizika intimního vztahu.

- Adam a Eva, toto téma je zobrazením našeho obecného vztahu k opačnému pohlaví, za vzor slouží partnerský vztah našich rodičů, dominantní vzorce chování v něm, vztahové rozdělení rolí, ale také strategií chování k partnerovi. Sledujeme zejména celkový kontext a uplatnění základní symboliky (list, jablko Poznání, strom Poznání, had, popř. Bůh a Satan. Důležité je, v jaké fázi se výjev nachází. Může to být před Hříchem nebo Hříchu, ve stadiu Vyhnání z Ráje apod.

- Autoportrét je téma, které by mělo vystihovat vnitřní obraz sebe sama, který je poté možno porovnat se skutečným obličejem a chováním.

 

Žádné komentáře